Květen 2014

Když miluješ jídlo

30. května 2014 v 19:04 | Zoe |  Deníček
Prostě jídlo miluju.
Pocit kombinací chuťí co se ti dostane na jazyk a dát si pořádnou baštu s kamarádama a bavit se. Přespávačka s kámoškou a dát si pořádně něco na zub. Chybí mi to.
Ale když pak prostě víš, že zase nabereš.
Vim, že když si jednou udělám radost chuťovim pohárkum tak se nic nestane a hnedka nebudu mít 200kilo.
Ale to je právě ten problém poruchy přijmu potravy.
Já nikdy nepočítala nějaký blbý kalorie. Vždycky jsem si dala to, na co jsem měla chuť, jen jsem toho snědla málo a nebo jsem to jednodušše šla vyzvracet.
Nesnášim to, že někdo řekl že holka musí vypadat šíthle, že jsou tim ovlivněny holky a kluci, protože to vidí v médiích a časopisech. Nějaká Twiggy zavede módu " kost a kůže " , a ty se pak s tim vezeš taky.
Ale nejhorší jsou právě ty výčitky, ty myšlenky.






















Právě psaním těhle věcí si chci uvědomit, CO vlastně dělám. Protože jsem se narodila taková, že prostě budu mít zadek a boky. Jen to nemusim přehánět že? - Ale právě když to jídlo je...jídlo!
Musim se s tim poprat, musí to jít. Už musí přijít ten čas.
Jen se bojim, že než ten čas přijde bude pozdě.

Zoe

Když tě jídlo začne mučit

29. května 2014 v 20:23 | Zoe |  Deníček
Každej má nějakej názor.
Takže beru názory lidí, co říkají o děvčatech a o těch pár procentech klucích, s poruchou přijmu potravy, že to nechápuo, že si ničí život a pod.
V mých očích to nechápou. Prostě dokud to nezkusíš, tak to nepochopíš, pokud to zkusíš tak se tim směrem vydáš nebo ne. Ale nejdřív si tim zkus projít. Tim, co ti lidi řikaj, jak se na tebe dívaj. A NE! Nejde to nechat bejt. Nejde si říct jenom "ty si blbej" a myslet si o prdeli.
Ani neodsuzuju holky " pro ana " a pod. - to je zase jejich názor. Někdo to dělá úmyslně, někdo neúmyslně, někoho to bolí na duši někoho ne.
Jak jednou do anorexie, či bulimie spadneš, je to pak boj se kterym můžeš bojovat celej život. I když se z toho dostaneš, budeš mít myšlenky jako " když jsem byla hubená " apod. Já se z toho dostala, a jedla jsem.
A byla jsem šťastná, protože ANO, já jídlo miluju. Jako většina anorektiček. Jen se to pošopne na další level. Já jedla jedla. A pak jsem spadla znovu do drog.
Z těch jsem " zase venku " Na jak dlouho kdo ví. Ale ten pocit, že jsem hubená a že oblíknu menší číslo je sakra dobrej pocit. Ale nechci bejt chodící kostra. Jo jasně řekni si "s timhle ale za chvilku budeš" Díky, bez tebe bych to nevěděla.
Víte, co se řiká "Názor je jako zadek každej má nějakej." Tak tohle je ten muj.
Dá se říct, že jsem v začarovanym kruhu, a možná že potichu volám o pomoc.

Zoe

Něco co mě změnilo I.

29. května 2014 v 15:59 | Zoe
Když mi bylo 15 let začala jsem poznávat opačný pohlaví.
Vždycky jem milovala, ale já milovaná nebyla.
Jednou jsem potkala chlapce. Byl to živel. Měl hnědý rozcuchaný vlasy a zelený oči. Ty oči jsem si hnedka zamilovala. Nejdřív jsme se poznávali pomalu a nepatrně. Chodili jsme ven a po čase to bylo velké přátelství. Z přátelství se vyklubala láska. Přestala jsem chodit do školy a místo toho jsem se viděla s nim. Nikdy mě nenutil dělat, to co jsme dělali, prostě jsem chtěla. Ještě než jsem poznala jeho zelený oči, tak jsem dávno zkusila něco jako je kouření, marihuana nebo alkohol.Hnedka jak jsem se probudila myslela jsem jen na něj. Těšila jsem se až se uvidíme a co zase podnikeneme. Měli jsme partu kamarádů. U něj ve městě měli něco jako garáž kam jsme se chodívali zašít. Kouřili jsme trávu užívali jsme si.
Nikdo nezjistil, že nechodím do školy, a škola byla tak socková, že i tam jim to bylo jedno.
Jednou, když jsem za nim přijela, usmál se na mě a zeptal se, že něco má.
Natáhl ruku, kde bylo psaníčko. Nebylo to psaníčko kde kluk holce vyzná lásku. On mi jí asi vyznal takhle. Můžete si řikat "co je to za lásku když jí dá drogy", ale pro mě to byla láska.
Viděla jsem jak na stole, svýma krásnýma mužskýma rukama klepe bílí prášek a dělá z toho čáru. Ptal se mě jestli chci.
Já chtěla.
Tim se rozeběhla naše drogová láska, ale byli jsme si bližší a bližší. Dávky se stupňovali. Ten pocit, kdy ti to projede nosem a ty se cejtíš uvolněná.Pokud ti nezačne hrabat.
Já přestala jíst. Nemáš totiž hlad. To se mi líbilo.
Den co den jsme se vídávali a sjetý, zkouřený jsme se potulovali po městě. Pak už jsem u něj i zůstávala přes noc a toulaly jsme se nočnim městem. Někdy jsme zašli do
klubu, kde bychom mohli někoho "podělat" Někomu dáš a sám na tom vyděláš.
Doma si toho začli všímat, že hubnu a že se neučim do školy, že chodím otrhaná.
Láska změní každýho. Droga změní každýho. Vim to. Změnila mě. Změnila zelenookýho.

Zoe


Začátek - Kdo vlastně jsem?

28. května 2014 v 22:02 | Zoe |  Deníček
Kdo vlastně jsem? Jak jsem druh děvčete?
Nevím.
Nevím jakej druh děvčete jsem a chtěla bych se se všemi podělit o některých událostech v mém životě.
Jsem děvče, co zkusilo mnoho věcí. Právě procházim něčim, čemu se řiká anorexie a bulimie.
Jsou různé pro ana a pro mia blogy. A kam patřim? Jsem pro? Jsem proti? Vim, že mám PPP. Mám ji už po několikátý. Vždycky se z toho dostanu, a pak do toho zase spadnu. HA naivně. Nikdo o tom neví. Jsem v tom sama. Mám ráda samotu. Jsem obyčejná, ale vim, že jsem něčim zvláštní, mnoho lidí mi to řeklo, že jsem jiná.
Lišit se je fajn, nejít ve stádu jako hodně lidí. Jako hodně lidí v mém věku. Nemám ráda lidi.
Sami si řídíme naše osudy. A jakej bude ten můj?

-Zoe